Tak mi tu teď říkají - pan Česko, což je zkomolenina vzniklá z pan Michal (마이클 씨). Za poslední měsíce jsem byl spíše zticha, nikoliv proto, že se nic nedělo. Ráčil jsem vše pečlivě zaznamenat a dovoluji si vám teď některé kousky ze života předložit.  

Žije tu "se mnou" v Daejeonu ještě další Čech - Viktor Hollman. Přijel před rokem jako student se ženou a dvěma dětmi. Děti navštěvují již přes rok korejskou školu, a tudíž se není třeba divit, že korejsky umí asi tak, že ji používají i když mluví česky, navzdory snaze o uchování jazykového fondu v rámci rodiny. Jistě jsem jim svou jazykovou výbavou přispěl i já.

Dům na střeše (옥다방), kam jsem se přestěhoval, pomalu zařizuji. Kromě postele a knihovny tu je celkem prázdno. Říkám tomu "tradiční korejský styl". Učím se a čtu na zemi, v jednom rohu korejsky, ve druhém česky. Na střeše v pátem patře mě nikdo neruší, zato kdybyste si vedle "mě" - střecha je velká - rozdělali stan, přemýšlel bych o stěhování. Navíc někde zdola občas štěká pes. Jednou mě tak ráno probudily takovéto zvuky: "ot" "ot" "ot", dřímaje, začal jsem připravovat čínskou knihu, která je psána nějak vzhůru nohama a moc jí nerozumím, že mu ji hodím na hlavu. Pak mi to došlo: "ot" "ot" "ot", to přece není pes! Nějaká žena hulákaje na ulici prodávala šaty (옷 옷 옷, šaty, šaty, šatyy). Pro tu bylo knihy - konfuciánské učení - škoda.

Občas dostanu hlad a vydám se do blízkého Tesca - rýže, banánové mléko, pasta ze sóji a fazolí, docela pálivá (쌈장) - nic víc nepotřebuji, stejně jím jen rýži a to 5x denně. Prostě rohlíky se salámem tu neseženete. Paní prodavačka se hned nabídla, že mi ji donese domů - 10 kg, to už je nějaká váha. Odmítl jsem. Stále ještě mám své dobré způsoby a měřitelnou sílu v horní polovině těla. Ona pasta slouží asi jako u nás hořčice, prostě se do ní, mimo jiné, ponořují papričky, míchá se do různých jídel atd. Také zapáchá tak, že se k vám mouchy sletí, i když se u sousedů podává kimči.

S tím jídlem prostě nelze spolupracovat. Jednoho dne jsem dostal vařené vajíčko od čínských spolužáků a hned mě polilo horko. Znáte to, "Kinder Surprise" - vajíčko s překvapením.

KinderSurprise

Na první pohled tomu vše nasvědčovalo, ponořené to hnědé omáčky, vůně odpovídající barvě, prostě záprtek, že. To mě rozesmálo, že si ze mě dělají spolužáci srandu a šel jsem ho vyhodit do koše. Ne, počkat, z jejich nechápajících pohledů bylo jasné, že jim to legrační nepřipadá. Pěkný dárek, ale co teď s tím? Věřte nebo ne, dlouho jsem sbíral odvahu, než jsem se zakousnul. Taková loterie, dneska jsem jejím "vítězem" rozhodně být nechtěl.

Komentáře