east Když jsem v pátek nasedal do dálkového autobusu mířícího do malého městečka Sokcho, rozkládajícího se na východním pobřeží v provincii Gangwon-do, byl jsem pln očekávání nadcházejících dnů. Cesta, která běžně trvá tři a půl hodiny, se díky dopravní situaci, protáhla na neúnosných šest hodin. Po příjezdu, již značně znuděný, jal jsem se hledat vhodné místo k přespání. Vzhledem k ohromnému počtu korejských občanů, mířících ze západu za odpočinkem, jsem se po zjištění, že je všude plno, spokojil s ne bezdůvodně poloprázdným motelem.
Druhý den se počasí opět nevyvedlo. Přes Seoul se přehnal menší tajfun, což se v mé aktuální destinaci projevilo hustým deštěm. Ani to mi ovšem nezabránilo prožít další nádherný den plný dech beroucích zážitků, po té co jsem vyrazil do národního parku Soraksan. Po vstupu do parku jsem rychle vysrkl pár škeblí a pokračoval lanovkou na nejvyšší vrchol tohoto pohoří Daechongbong (1708), třetí nejvyšší horu v Jižní Koreji. Na vrcholku se mi naskytl, přes silný odpor větru, zahalen do pláštěnky, užasný výhled na okolní pohoří a moře na východě.
Cestou dolů se počasí udobřilo natolik, že nebyl problém pokračovat dále do vnitrozemí. Po návštěvě budhistického chrámu Shinhungsa, byla za cíl mého výletu stanovena jeskyně Keumkanggul. Cesta trvala přes dvě hodiny příkrým svahem a bylo třeba vážit každý krok. Ke konci cesta pokračovala vzhůru ortogonální stěnou, po umělě vybudovaných schodech nad propastí. Samotná jeskyně leží 900 metrů nad mořem a je odtud neuvěřitelný výhled na okolní krajinu. Po dosažení kýženého cíle a zjištění, že ona malá jeskyně slouží jako budhistická svatyně a že už před 1300 lety zde přebýval velmi významný mnich jménem Wohnjo jsem se nestačil divit. Očividně, takto silná víra samotná stačí k dosažení tohoto nedostupného místa, neboť onen mnich jen težko mohl použít magický nápoj „Redbull“.
V neděli, po sbalení věcí zbyla trocha času a tak jsem s chutí skočil do Východního moře. Zvláštností je, že ačkoliv je toto moře ve světě známé spíše jako Japonské moře, zde v Koreji je to na naopak moře Východní ba dokonce moře Korejské. Voda byla příjemně chladná, čistá a hloubka už po pár metrech od břehu prudce narůstala, takže metr a půl od břehu, v případě, že by tu nebylo tolik lidí, by se dalo docela dobře plavat. Taktéž vlny byly docela silné a když vás to nabralo, tak jste mohli skončit třeba také dva metry od vody na břehu. Korejci neumí moc dobře plavat, většina používá různá lehátka a záchranné kruhy a podobně, což ve mě vyvolávalo myšlenku na kachny batolící se u břehu.
Návrat se opět protáhl a s velkou radostí jsem uvítal návrat do výchozí stanice Express bus terminal.
Komentáře