Semestr studia korejského jazyka se pomalu chýlí ke konci. Po překonané mírné počáteční nechuti nastoupila obrovská nechuť. Naštěstí již od září budu docházet paralelně s pokračujícími lekcemi korejštiny na "přípravné" kurzy informatiky. Vlastně nemá smysl zdůrazňovat, jak moc je Korea v tomto směru rozvinutá. Za vše mluví fakt, že na katedře počítačového inženýrství je jedna třetina studentů tvořená ženami!

Dva měsíce tady na koleji nepatřily k těm nejradostnějším. Důvodů bylo mnoho, mezi jinými například nadměrný hluk, lidé přicházející a odcházející, v noci hrající počítačové hry, ve dne také. Když ne spolubydlící, tak jeho ostatní kamarádi. Dále se tu pak kouří, což jsem ochoten tolerovat, pokud se jedná o kouření na toaletě, nicméně kouření v místnosti tolerovat nelze a už vůbec ne cizí osoba mužského zevnějšku, spící za mé nepřítomnosti v mé posteli. Teplá voda teče dvakrát denně, a to po dobu jedné hodiny (někdy ani to ne) a nikde v okolí nemůžu chodit běhat. Tyto problémy v důsledku vedly k rozhodnutí změnit bydliště.

Po všech těchto a mnohých dalších nepříjemnostech, které mě tu potkaly, se mi dnes konečně dostalo zadostiučinění. Při ranním čištění zubů mi z nádoby na zubní kartáčky vypadl kartáček spolubydlícího, a to tak nešťastně, že skončil zabořený v záchodové štětce. Toho kartáčku mi bylo upřímně líto.

Komentáře