Procházel jsem se po naší čtvrti Do-ma-dong. Obloha byla zatažená, což nikterak neomezilo ruch tohoto místa. Bylo poledne a adžumy spěchaly na trh pro čerstvou zeleninu a koření. Zaměstnanci firem hledali nebližší restaurace, kterých je všude kolem nespočetně. Korejské, čínské i japonské, každý dle (ne)libosti.

Pro dnešek jsem se rozhodl, že nenavštívím svou oblíbenou "prasátkovou" restauraci, byl jsem už hluboko ve spleti uliček a vydat se zpátky do kopce, už jsem neměl sílu. Ona příjemná restaurace, kam tak často zavítám, je uvnitř posetá malými čuníky. Když chcete, můžete si jednoho koupit a nalepit na něj cedulku se svým jménem. A pokud ho budete pravidelně krmit drobnými, snad Vám i přinese štěstí.

100_0633

Vstoupil jsem tedy do vyhlédnuté restaurace a usadil se. Jako vždy, majitelé mě s radostí přivítali. Takovou návštěvu tu přeci každý den nemají. Očividně se jim ulevilo, když jsem jim odpověděl v korejštině. Jednoduché. Prohlédl jsem si jídelní lístek a zvolil pokrm. Samozřejmě takový, který jsem ještě nezkoušel - vývar z Agu(아구지게). Pro jistotu jsem se ještě zeptal, o co se jedná a dozvěděl jsme se, že jde o dar moře a dozajista si pochutnám. Začal jsem tedy číst mé oblíbené noviny ChosunIlbo a vyčkával.

Manželka majitele byla mým vytříbeným vkusem potěšena a za chvíli již nesla rozpálený pokrm, tedy vývar z "něčeho". Signifikantní naopak byly menší ostny a nezaměnitelná vůně. Začal jsem hledat počátek, ale marně. Ten den jsem se moc nenajedl, zato břicho mě bolelo z pálivého jídla až do večera. Přikládám demonstrativní fotky, i když na talíři byla ryba separovaná na malé části rozeseté mezi zeleninou. Děkuji, příště si dám raději něco u "Šťastného kuřete".

aku

aku3

aku2

Komentáře